Dovolte si splnit si CELÁ přání

Máte rádi příběhy o splněných přáních? Tak dnes vám budu jeden vyprávět…

Mezi maturitou (1988) a rokem mé osobní transformace (2013) jsem nenosila hodinky.

Proč?

Staré se mi rozbily a léta nikde neměli žádné podle mých představ.

Lev samozřejmě preferuje dokonalost, nebo se raději kořisti zcela vzdá.
A tak jsem raději obětovala povědomí o čase, než nosit nějaký obyčejný časoměřič, který by nedokázal dostatečně vyjádřit a reprezentovat moji Lví osobnost 😉

No vážně – takhle jsem to ta dlouhá léta měla…

Rodiče, přátelé i kolegové v práci moji posedlost „neexistujícími výjimečnými hodinkami“ znali a pokoušeli se mě postupně pod záminkami „Budeš mít ty narozeniny/brzy budou Vánoce, pojď, půjdeme se podívat společně, znám jedno bezva hodinářství…“ přimět k nákupu „hlavně-už-konečně-nějakých-hodinek“, protože bez hodinek „v dnešní době“ vypadá člověk „divně“.

Říkali 😉

Co se pak změnilo?

Bylo to samozřejmě jako s každou změnou. Abych mohla „mít hodinky“, musela jsem se jednoho dne roku 2013 ROZHODNOUT, že „dost už bylo bezhodinkové minulosti“. A následně si dát správný záměr, včetně „zasloužím si…“.

Dovolit si zasloužit si. 

A najednou to „šlo“. Pak stačilo „nazdařbůh“ vejít do sídlištního hodinářství a TAM BYLY, ty stylově správné, nejpravější, od kterých přišel poprvé jediný takovýto kus, a ten na mě čekal 😀

Jdu si pro ně!

Vzpomínám si, jak jsem vyděsila hodináře, když jsem vběhla do obchodu se slovy: „Já si jdu pro TY hodinky.“ Padl mi na vysněné hodinky zrak už od dveří, takže jsem na ně ukázala a rovnou jsem je chtěla zabalit.

Zmohl se jen na „Nechcete si je aspoň vyzkoušet?“

„To je dobrý.“

Měly přece všechno, co mít měly: sportovně-elegantní „stříbrné“ pouzdro s modrým (!) zdobením, ciferník s dostatečně velkými – a nikoli římskými – číslicemi a datumovku. Přesně takové hodinky jsem si přála už od dětství.

Nezůstávejte u „zatím“!

Pravda, jediné, co hodinky neměly „dokonalého“, byl pásek – který ve skutečnosti nebyl modrý (což je barva, kterou miluju), ale ČERNÝ (byť s jedním modrým poutkem jako vtipným „Vesmírným“ bonusem). Měla jsem ale takovou radost z hodinek samých, že jsem tehdy nějaký pásek vůbec neřešila…

Až o 2 roky později mi náhle došlo, proč 🙂 Objednávala jsem si přece u Vesmíru „hodinky“, nikoli i „pásek“ 😀

„Shodou okolností“ právě v den mého uvědomění, že se nemusím omezovat jen na část svého přání, ale můžu si ho dopřát CELÉ, se dočasný „zatím-stačí-tenhle“ pásek z bezchybného stavu náhle zcela rozpadl 😉

A tak jsem hodinkám konečně dopřála i pásek, jaký si zaslouží (kvalitní, značkový, kožený, a hlavně, v MODRÉ barvě 😉 ). Ten už drží výtečně…

A jaké jsou vaše zkušenosti se splněnými přáními? Podělte se do komentářů.

Další příběhy o splněných přáních si přečtěte v dobrodružném letním Lvím čtení ZDARMA.

Jolana Fišerová