„Jsem DEBIL A BUDIŽKNIČEMU (a možná to tak zůstane už napořád!)“

Pokud právě čtete tento článek, pravděpodobně spadáte do jedné z těchto dvou skupin:

1.Taky si občas či často připadáte jako „blbec“ a naprostý „neschopa“ (a co je horší, bojíte se, že se svého handicapu možná nikdy nezbavíte).

Uklidnění pro vás – nejste v tom zdaleka sami 😀

2.Máte naopak pocit, že vás se tohle téma vůůůbec netýká a nikdy týkat nebude (ale se zlomyslnou chutí si přečtete, jak to teda má ta Jolča).

Varování pro vás – cokoli, co nás oslovuje, ať už za jakýmkoliv zdánlivým účelem, se nás týká FEST 😉

Tož čtěte…

• • •

Dostala jsem nedávno mail. Většinou mi chodí nadšené reakce a vděčná poděkování, ale tentokrát pěkně hnusný text!

Tedy já jsem ho tak v tu chvíli vnímala, protože:

• procházela jsem zrovna jednou náročnou vývojovou fází a cítila jsem se oslabená (a v takovém případě přitahujeme další nízké vibrace),
• napsala mi ho bývalá klientka, které jsem před časem hodně (a navíc zdarma!) pomohla, když sama procházela krizí a neviděla dostatečně světlo na konci tunelu. Psychologie má sice pro tento případ vysvětlení o „zlomených křídlech“ (neboli když někoho vidíme „na dně“, může se za to později stydět, a aby „nevypadal“, začne útočit a předstírat, že chyba byla a je vlastně na straně podporujícího, zatímco on sám vždy byl a je „v pořádku“) – ale o tom tento článek není.

Zkrátka, i když vím, že nic není náhoda a všechno, co „se“ NÁM děje, NÁM přináší nějaké užitečné poselství a informaci o směru, kterým se aktuálně ubíráme a (ne)máme dál ubírat, tentokrát negativa silně zasáhla moje Lví ego.

Obsah mailu mi, ve volném překladu, kladl za vinu, že vlastně nic neumím, ničemu nerozumím a že bych nejlépe udělala, kdybych si sbalila Lví rady a odebrala se s nimi do propadliště osobnostně-rozvojových dějin 😉

A uvolnila tím místo „skutečným odborníkům“, reprezentovaných mj. bývalou klientkou, která odteď už hodlá všechno dělat skvěle navěky věků, „ne jako já“.

Tohle přece nebudu poslouchat!

No, to se pisatelka trefila granátem přímo do Papinova hrnce 😀 😀 😀 (jak nejspíš měla v úmyslu).

Lev ve mně začal řvát nahlas, a nebral si servítky: „Ty (užitečné domácí hospodářské zvířátko), bodeť bys nebyla vysmátá, když bereš antidepresiva, to jsem ti byla dobrá, když jsem s tebou trávila hodiny na mailu a zvyšovala ti sebevědomí! No, vlastně se mi to tímpádem nakonec povedlo :-D, ale TAHLE jsem si to přece jen nepředstavovala!!! Myslela jsem, že budeme do budoucna spolupracovat, a ne, že se najednou pro tebe stanu nežádoucí konkurencí!“

A najednou mi to došlo.

Vím, že nejvíc se vždycky zlobíme PRO PRAVDU 🙂 (protože co o nás není, to se nás nedotýká, proč by mělo?). Takže – CO KDYŽ JSEM, přes to všechno, co jsem dosud udělala pro opak, fakt k ničemu? Co když mám pořád ještě MNOHEM VÍC rezerv, než si namlouvám? (Protože proč bych jinak přitahovala, byť jen občas, dosud takovéhle lidi a situace?)

Jak bych se cítila „jako blbec“?

„Jaké by to vlastně bylo, kdyby platilo to, co se o mně bývalá klientka nyní domnívá?“ začala jsem přemýšlet, resp. prociťovat.

A překvapilo mě, že jsem místo stresu pocítila ÚLEVU 🙂

Uvědomila jsem si, že jedu v nastartovaném programu „nesmím selhat“.

Kdybych si totiž přiznala taky svoje slabé stránky už v létě 2014, kdy jsem po mnoha letech loajality k zaměstnavateli dostala ve věku „za zenitem“ nesmyslnou výpověď pro „nadbytečnost“ (poté, co jsem do úspěšného finále dovedla velký projekt EU se stovkami lidí a desítkami aktivit), asi bych se jako samoživitelka pod náporem takového poznání oběsila na nejbližším stromě. Tehdy jsem naopak musela okamžitě zmobilizovat svoje vnitřní síly – včetně Lvího ega 😉 – a vytvořením originálního Lvího podpůrného světa a zařazením se tím mezi nejlepší Ženy roku 2016 se zachránit před pádem do deprese, rozkladem osobnosti, totálním společenským zavržením a smrtí hladem pod mostem 🙂

Pořád to ještě potřebuju?

JENŽE, dneska už přece JE jasné, mně i ostatním, že toho spoustu umím a že mám co předávat…a současně že nemůžu být dokonalá úplně ve všem, protože to není nikdo, ani kritici.

Nemusím už to nikomu – ani sobě – DOKAZOVAT…

Hm, takže co kdybych si dala konečně „oraz“ a přijala, že některé věci umím skvěle, některé ale jen dobře nebo dokonce vůbec…a že se může stát, že je nezvládnu ani do konce života, ba ani, ó hrůzo, v nějakých případných „dalších životech“, na které jsem zatím tak spoléhala? 😀

Ale že je to tak V POŘÁDKU?

Že je v pořádku stát v libovolném okamžiku života ZNOVA, ZNOVA a ZNOVA na startovní čáře a nemít a neumět vůbec nic z aktuálně potřebného (třeba opravit počítač pouhou silou pozitivní myšlenky 😉 ), i kdyby všichni kolem mě už byli DÁVNO dokonalí a neprůstřelní a poukazovali na ten „rozpor“ mezi nemožnou mnou a báječnými jimi, smáli by se mi a opovrhovali by mnou?

Co by se v mém životě změnilo?

Myslím, že bych ušetřila spoustu energie, vynakládané zatím na to, abych „nebyla debil a budižkničemu“, případně, abych to dokázala ostatním, zejména pak těm zatvrzelým (co mi ale svým neměnným postojem ve skutečnosti ukazují NESMYSLNOST takového počínání)…

Abychom si správně rozuměli! 

Teď vás nechci dovést k tomu, abyste se na všechno vybodli, přijali, že moula jste a moula taky do konce svých dnů zůstanete, otevřeli si pivo, dali nohy na stůl a spokojeně počkali, až zemřete. Ne, je důležité nezastavit se o upřímný pohled do vlastního nitra a jít dál. Ale nepřestat ani kvůli kecům  teoretiků, kteří nic nezkazili a v ničem nezaváhali a neprojevili nedostatečnost jen proto, že se sami  ještě do ničeho nepustili.

A to ani když vám budou „odbornící na všechno“ předhazovat, že „kdybyste byli VY dost osvícení, tak se vám jejich kritika přece vyhýbá“. (Ano, to ano, o tom není pochyb.)

No, tak holt osvícená NEJSEM 😀 (nikdy jsem netvrdila, že jo). Inspiruju lidi vlastním praktickým příkladem „jen“ k tomu, aby se u životních překážek nestříleli. Možná je to v některých chvílích to nejvíc, možná je to málo…a co?

Napište teď do komentářů, co si o mém pohledu myslíte – a jak to máte vy 🙂

A pokud si taky už nechcete o sobě lhát, mrkněte na vedený Lví minikurz „Už si nepotřebuju o svém životě LHÁT…“, ve kterém vám předám MOJE důležitá pochopení, na základě kterých si uděláte přesnější představu o těch SVÝCH…

Kurz pro vás bude užitečný hlavně tehdy, když
se po přečtení článku ve vás vzedme vlna pohoršení na téma „Tak ona je (debil a budižkničemu) a STEJNĚ SI DOVOLÍ nám něco nabízet!!!“

Ano,
moje lekce byla a je „nenechat se tím zastavit“ 🙂

Vaše lekce na vás čeká uvnitř kurzu 😉

Možná taky na první dobrou neodstraníte ze svého života všechny sebeklamy, ale nic vám, stejně jako mně, nebrání, se ke kurzu kdykoli opakovaně vrátit 🙂 Navíc, když se mezi ostnatými dráty našich mentálních programů prodíráme společně, míň vnímáme, jak to bolí (mnohokrát ověřeno na různých kurzech):

Jolana Fišerová

PS: A ještě slíbený bonus z FB diskuse, odpověď na otázku, jak já se koukám na „životní nespravedlnosti“?

Například, když člověk závislý na drogách, který si SÁM zničí svoje zdraví, pak dostane invalidní důchod a různé sociální podpory a může si „v klidu žít“, zatímco člověk, který dobře pečuje o své zdraví, musí zabrat, aby pravidelně sehnal peníze na složenky? Neboli když ten, kdo je pasivní a utíká před životními výzvami, se má „líp“, a ten, kdo se STATEČNĚ ROZHODNE čelit svým strachům a přestane si lhát (viz vedený Lví minikurz „Už si nepotřebuju o svém životě LHÁT…“), na to vlastně „DOPLATÍ“?

Nebo když politici „lžou a kradou“, o dalším porušování Desatera nemluvě, „a nic se jim nestane“.

Nebo když v zaměstnání či v byznysu někdo získává výhody tím, že leze druhému…se švestičkami z vlastní zahrádky až do kanceláře/sborovny?

No, co byste řekli? 😉

Ve slabých chvílích (a jak už víte, mám je také) mě to žere jako vlněná deka.
V silných chvílích si ale uvědomuju, že mám kdykoli možnost VOLBY.
Jakékoli VOLBY 😉

I já si můžu ničit zdraví a morální kredit (a platit za to kocovinou při pohledu do zrcadla), nebo „nebýt všemi oblíbený“ a ustát si holt pak ty důsledky „imperialistického stranění se budovatelského kolektivu“.

A co je důležité – a na to nezapomeňte! – každý z nás má právo kdykoli svoje priority i ZMĚNIT! Někdy můžeme upřednostnit krátkodobou výhodu před dlouhodobou, jindy naopak. Je v pořádku někdy se chtít zavděčovat 😉 (pokud nám ohnutý hřbet aktuálně přináší více výhod, než rovná páteř) a jindy naopak hrdě opovrhovat všemi potenciálními projevy „nesvobody“:

⇒ Máme PRÁVO být i „debil“ a „budižkničemu“ a „neplnit“ tím „očekávání druhých“.

⇒ Máme PRÁVO sekat chyby a kašlat na zodpovědnost za ně.

⇒ Máme PRÁVO dělat stejné chyby OPAKOVANĚ a nepoučit se z nich. (Ježiši, i tohle??? Jo, i tohle!)

⇒ Máme PRÁVO nevědět, co dál dělat, a přitom odmítnout nechat si „moudře“ (dokonce i moudře!) poradit či pomoci.

⇒ Máme PRÁVO všechen svůj čas a peníze, „které bychom mohli věnovat sebevzdělávání a osobnímu růstu“, „vyplýtvat“ na  sjíždění facebooku a videostřílečky, naházet do herních automatů, propít, prokouřit a prochodit do kina na béčkové filmy (jistě vás napadnou další skvělé alternativy kurzu „Už si nepotřebuju o svém životě LHÁT…“) . 😀

⇒ Máme PRÁVO neomlouvat se a nevysvětlovat, co nás k čemu vedlo (dokonce to ani nevědět 😀 ).

⇒ Máme samozřejmě i PRÁVO štvát se nonstop za dokonalostí a cestou opovrhovat těmi, kdo „nejsou jako my“.

A až vám to budou kritici – klidně včetně mě 😉 – vyčítat, už víte, kam je s jejich jedinou správnou pravdou poslat…

Váš život je JEN VÁŠ.

• • •

PODĚKOVÁNÍ
Tento článek by nevznikl bez přispění dvou mimořádných osobností:

♥ Ježourka z bývalé NDR, který ochotně zapózoval při fotografování ilustrací.

♥ Transformačního průvodce, kvantového terapeuta, konzultanta a mentora Míly Látala, který by se na mě dávno mohl vytahovat a předstírat, že nás od sebe dělí sto milionů světelných růstových let…ale naopak mi v průběhu psaní článku klidně přiznal, že fází „připadám si jako debil“ si taky prošel – a právě proto má pro lidské slabiny velké pochopení a dokáže svoje klienty a přátele podpořit bez odsuzování.