„Když já bych to chtěl/a dokázat sám / sama!“
Představte si, že deset, dvacet, třicet let vás něco trápí. „Řešíte“ to tím, že o tom často přemýšlíte, ale ve stylu „Mě to tak trápí, já bych to tak chtěl vyřešit!“. Reálně pro skutečné řešení neuděláte NIC.
A vlastně ani sami nevíte, proč. Tedy, hluboko uvnitř to víte 😉
Existují 3 hlavní důvody, proč chceme sami znovu LÉPE vymyslet něco, co bychom mohli jinde získat rychle a snadno, už krásně fungující.
Chceme být skvělí. Nejlepší. Neprůstřelní. Hlavně v takových „hloupostech“, jako je „řešení problémů“, na tom přece nic není! „To zvládnu!“, balamutíme se desítky let, místo abychom vyhledali odbornou pomoc a ty dlouhé roky využili smysluplněji.
Je přitom zajímavé, že si nepřipadáme hloupě nebo neschopně, když si jdeme koupit do obchodu chleba nebo oblečení, i když chléb upekli a šaty ušili jiní lidé. Klidně jdeme i na večeři do restaurace – to si neumíme uvařit sami doma? A proč tedy si nechceme nechat poradit s životními trablemi?
Možná proto, že…
Když si koupíme kalhoty, do kterých se doma prostě nenarveme, a nacpeme je na dno skříně až za zimní bundu, tak jsme vlastně tu chybnou koupi neudělali, že? 😉 Čili dokud „veřejně“ sami sobě a třeba koupí kurzu nepřiznáme, že „Houstone, máme problém!“, tak je všechno v nejlepším pořádku. Tak!
Vladimír Renčín k tomu ještě za minulého režimu nakreslil trefný obrázek s popiskem typu: „Ztroskotali jsme, ale vesla i nadále třímáme pevně v rukách!“
Peníze jsme ochotni prokouřit v cigaretách, projíst ve sladkostech nebo proutrácet za elektroniku, ale do nás samotných se nám investovat nechce. Zdravé jídlo je drahé, knížky jsou drahé, kurzy jsou drahé, za konzultaci nebo terapii ti lidi už nevědí, co by chtěli!!!
„Oni“ vědí 🙂 , protože si na rozdíl od nás dokáží vážit svého času a energie. Když my svůj čas bezcílně trávíme mezi facebookem, tlacháním a počítačovým hraním, nevidíme, že čas má svoji hodnotu. Kreativní lidé ho dokáží přetvořit v cenné výstupy, třeba obrázek, šperk nebo knížku…
Kdybychom si dokázali dostatečně vážit sami sebe, uměli bychom si vážit i druhých a dokázali bychom sebe i je přiměřeně oceňovat.
Co tedy získám – a hlavně, co ztratím – když se rozhodnu „přeprat to sám, a zdarma, abych se mohl smát, jak jsem vám to všem natřel“?
⇒ Ano, „ušetřím“ peníze za vyřešení problémů a mohu je dál zakopávat pod koberec v obýváku před velkoplošnou obrazovkou, na které sleduji nekonečné seriály, abych aspoň na chvíli zapomněl, jak nepříjemně žiju já sám.
⇒ Ano, nikdo si „nevšimne“, že mě něco trápí, a nebude to „trapné“. Ale bude mě pak k tomu všemu ještě žrát, že „nikdo si ani nevšimne, že mě něco trápí“, a ani ho nenapadne, aby mi s tím pomohl.
⇒ Ano, může se stát, že za 30 let intenzivního znovuvymýšlení „žárovky“ ji i já sestrojím a mohu se poplácat po zádech, že nejsem o nic horší než Edison. Nebylo by ale lepší, místo sezení 30 let potmě, si prostě tou už vymyšlenou žárovkou svítit?
Pokud ne, proč ne? Napište nám do komentářů…
Jolana Fišerová
PS: Nyní je tu příležitost svítit HNED 🙂 Pokud potřebujete zbořit některé svoje limity, ale zatím si netroufáte projít unikátním, velkým re-startovním kurzem „7 KROKů, kterými osvobodíte Lva v sobě a začnete žít své sny!“, využijte teď DOČASNÉ možnosti ucelené vstupní konzultace ZDARMA. Získáte během ní základní rozbor své situace a užitečná doporučení, která pak dál můžete využít samostatně A ZDARMA (hurá!!!), nebo usoudíte, že by se vám mohla hodit další inspirace.