KROK – pauza – KROK

Podle 4. dohody (Don Ruiz) máme vždy dělat všechno tak, jak nejlépe dovedeme.

Konkrétně to znamená – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Důležité jsou přitom OBĚ složky tohoto záměru.

Nesmíme se nechat životem honit, ale zase není dobré se jím jen tak ploužit. Prostě ideální je co nejdříve vyKROČit 1. KROKem, abychom stav změnili na akci, a pak poKRAČovat vlastním tempem + 1.

Všechny KROKy nemusejí být stejné

Přitom je třeba mít na paměti, že žádný KROK není příliš malý 😉 a že kdykoli cítíme, že je úkol před námi nad naše aktuální síly, můžeme ubrat na tempu.

Případně…psst…nemusíme každou překážku zdolávat s noblesou a přeskakovat ji tři metry nad zemí. Důležité je se z dlouhodobého hlediska posouvat VPŘED – což někdy může zahrnovat i podlezení, obejití neprůchozího místa, dočasný návrat do základního tábora, nebo prostě jen zastávku s občerstvením na nejbližším pařezu.

Čím vědoměji člověk žije, tím víc souvislostí naráz je schopen vnímat a tím složitější úkoly zvládá řešit. Náročnější cíle však vyžadují úměrně vyšší množství pozornosti i nasazení.

Proto se ani zkušený člověk obvykle nežene kupředu rychlostí KROK – KROK – KROK, ale využívá systém KROK – pauza – KROK…

Panta rhei

My, lidé, máme rádi „jistoty“, „šťastné konce“ a „cílové stanice“. Jsme ochotní dočasně vynaložit i hodně úsilí na „dosažení“ něčeho, ale pak bychom rádi, kdyby to už s námi zůstalo napořád a my jsme měli od dalšího vývoje „pokoj“.

Jenže žádný „stop stav“ v životě neexistuje, vše neustále plyne dál a dál (panta rhei, slovy Herakleita z Efezu). V životě neběžíme sprint, ale maraton. Jakmile uděláme jeden statečný KROK, pod odloupnutou vrstvou cibule* se vzápětí objeví další 😉

Jenže bez odhazování slupek, které nám už neslouží, není poKROKu…byť se loupání cibule někdy neobejde bez pláče a nezřídka také obav, stresu a strachu.

Je dobré s tím počítat 😉 a mezi jednotlivými loupacími a růstovými KROKy si dopřávat „dovolenou na zotavenou“ a se strachem se spřátelit a spolupracovat, místo boje s ním a proti němu. Pak máme dostatek energie na celou cestu, která vlastně nikdy nekončí…ale…opravdu to vadí?

Jolana Fišerová

* Ve filmu Shrek na toto téma rozprávějí zlobr s Oslíkem:

Shrek: Zlobři…jsou jako cibule… Cibule mají vrstvy. Zlobři mají vrstvy…

Později – Oslík: Shreku! Víš, jak jsi říkal, že zlobři mají různé vrsty.
Shrek: Ano?
Oslík: Musím se ti k něčemu přiznat. Oslové vrsty nemají. Ze strachu hned zalejzáme pod krunýř.
Shrek: Momentíček! Oslové nemají krunýř.
Oslík: Víš, jak to myslím!
Shrek: Jen neříkej, že máš strach z výšek.
Oslík: Ne, jenom se necejtím dobře na vratkým mostě nad vařící se lávou.

PS: Cenné náměty pro všech 7 nejdůležitějších KROKů na každé cestě naleznete v online tréninku „7 KROKů, kterými osvobodíte Lva v sobě a začnete žít své sny!“ a také v motivačních tahácích na ledničku. 12 skvělých triků, jak se nenechat zastavit strachem, najdete v programu Strachem k úspěchu.