Máte zamířeno tam, kam se chcete trefit?

Když se něco zadrhne a dílčí opravy nepomáhají, osvědčilo se mi udělat přestávku a připomenout si (případně najít), jaký mám vlastně aktuální ZÁMĚR.

Záměr totiž často NENÍ to, co si MYSLÍME, že právě řídí naše KROKy.

A když se domníváme, že žádný záměr nemáme, tak jen nevíme, jaký náš skutečný záměr je. A jak chcete úspěšně dojít do cíle, když nevíte, kam vlastně míříte?

„Ono mi to nefunguje!“

„Ono“ nám to FUNGUJE, právě v tom je ten fígl 😀 – ale pokaždé „jen“ tak, jak jsme si svůj záměr nastavili v hlavě. Kam jsme ZAmířili svoji pozornost, byť i podvědomě.

Vnitřní, skrytý, záměr totiž máme vždycky. A to je důvod, proč z vlastní zkušenosti doporučuji pracovat s ním raději na vědomé úrovni. Pak je totiž záměr naším užitečným pomocníkem, nikoli nebezpečným protivníkem.

Seznamte se teď se 3 nejčastějšími chybami, ať nemusíte dělat tolik svých!

Chyba č. 1 – nedomyšlený záměr

Měla jsem před lety, tehdy ještě v zaměstnání, záměr „Snadno a rychle řeším všechny problémy.“ Vypadá pozitivně a rozumně 😉 ale čtěte dál.

Ano, řešení pracovních problémů mi šlo skutečně skvěle…ale Vesmír mi jich najednou začal posílat obrovské množství. Měla jsem totiž navíc v pozadí „A protože jsem v tom zdaleka nejlepší, jsem tím pádem i nepostradatelná.“

A tak jsem byla 😀

Všichni mě chválili a nemohli se beze mě obejít. Ale pořád jsem řešila a řešila…i když už jsem kolikrát padala vyčerpáním.

Až do okamžiku, kdy jsem si uvědomila absurdnost takového záměru.

Najednou problémy utly „samy od sebe“.

Pravda, dlužno dodat, že jsem pak přestala být v zaměstnání nepostradatelná, dostala jsem výpověď pro nadbytečnost a konečně mě to donutilo vzít svůj život do vlastních rukou, za což jsem samozřejmě ráda. Ale kdybych si dávala pozor na své záměry už dříve, mohla jsem si některé životní peripetie odpustit nebo výrazně zkrátit 😉

Chyba č. 2 – příliš nízký záměr

To jsou všechny ty záměry „Nějak to tu už doklepu / vydržím / přežiju.“ nebo „Hlavně ať aspoň ne…“ / „Hlavně když není hůř…“ / „Stačilo by mi, kdyby…“ nebo „Nemusím / nemůžu mít všechno (najednou)…“. Určitě mnohé z nich znáte z vlastní zkušenosti.

Toužíme po velkých věcech a skvělých zážitcích a přitom máme v hlavě myšlenky, které se vyděšeně krčí v rohu. Když jsme rozhodnuti „přežít to“, přežíváme. Ale že bychom si život nějak užívali…

Proto když nám život přestane chutnat, vytáhněme na světlo svůj opravdový záměr šťastného života. Očistěme ho od nánosů malosti, odstraňme bloky, které nás od něj dělí a umístěme si svůj záměr někam viditelně – třeba na ledničku 😉 nebo na nástěnku nad psací stůl, ideálně také jako tapetu na mobil.

Chyba č. 3 – nesoulad v záměrech

Rádi bychom uspěli, ale bojíme se zvítězit. Chtěli bychom něco změnit, ale děsí nás, že by to už „nebylo jako dřív“. Můžeme se pak strhat, ale není nám to nic platné. Silnější záměr vyhrává.

Můžeme toho ale výborně využít. Pohrajme si s naším novým záměrem, vylaďme ho tak, aby nám „seděl“ a současně zohledňoval naše přání, a následně z něj pak vycházejme při svých rozhodováních.

Já když se ráno probudím, připomenu si pohledem na nástěnku u postele svoje představy o nejlepším životě a zároveň si projdu seznam cílů a úkolů, které jsem si na daný den večer předtím připravila. Když se mi do něčeho „nechce“ nebo váhám, zda se do něčeho konkrétního mám pustit, položím si otázku „Když udělám / neudělám X, jaký to bude mít vliv na můj záměr?“.

A hned je jasno 🙂

Jak ano, a jak ne

Když opravujete rádio, optimální záměr není „aby ten krám konečně fungoval“, případně „abych už od toho měl klid“ nebo „abych nevypadal jako blbec, že to neumím opravit“.

Co opravdu chcete? Relaxovat v houpací síti a poslouchat přitom Vivaldiho? Harmonický vztah se členy rodiny? Vážit si víc sám sebe?

Tak se vykašlete na nesmyslné náhradní činnosti a udělejte rovnou KROKy ke svému skutečnému záměru. Potřebujete-li pomoci, kontaktujte nás.

Podělte se do komentářů se svými zkušenostmi s vědomými i nevědomými záměry a poučeními, jaká jste si z daných situací odnesli. Pomůžete tak ostatním a uděláte si jasněji i ve vlastní hlavě. 

Jolana Fišerová