Vesmír nefunguje!

Dnes vám budu vyprávět jeden příběh z nitra kurzu „7 KROKů, kterými osvobodíte Lva v sobě a začnete žít své sny!„, ve kterém objevujeme a učíme se navzájem – vy ode mě a já od vás – správně používat naši vnitřní Lví sílu tak, aby se nám v životě více dařilo podle našich představ.

Možná se v příběhu také poznáte 😉 Nazvala jsem ho:

Nefunguje to, protože nefunguje Vesmír!

A máme ho! Největší trumf, jaký se dá vynést 🙂 Směju se, protože to donedávna byla MOJE největší past na Lva ve mně…

V době, kdy jsem ještě „venku“, tedy mimo sebe, hledala „nějaký pevný bod“, abych mohla „pohnout světem“ („Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí.“ řekl prý Archimédes.), mi do cesty „jako na zavolanou“ vešel se svými knížkami brazilský spisovatel Paulo Coelho.

Hltala jsem jeho „Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“, ale nepřečetla jsem si ten výrok dost pozorně a tak nějak jsem očekávala, že já budu jen tak pasivně „chtít“ a Vesmír se automaticky „strhá“ a udělá mi pomyšlení jen proto, že mně by se to tak líbilo 😀

Vesmíru to bylo jedno…

Protože o tom píšu, asi tušíte, že Vesmír se nijak neobtěžoval, a to ani poté, co jsem Coelha a všechny podobné samo-činné „objednávky do Vesmíru“ „za trest“ zavrhla a jala jsem se opatřovat si požadované okolnosti sama.

Většinou jsem si svou urputností požadované na „osudu“ „vyrvala“ – moje činy však měly nepříjemnou dohru.

Neměla jsem z „vydobytého“ tu pravou radost. Bylo tam příliš mnoho „ano, ale…“ a cítila jsem, že „násilím“ u sebe člověk nic a nikoho neudrží. Nakonec jsem o všechno “ne-moje“ stejně přišla.

A bylo mi hůř o to, že už jsem věděla, jaké by mohlo být pěkné něco úžasného „mít“.

Na ničem nelpěte

Pak jsem se dočetla (a zase si bohužel upravila podle svého), že se nemá na ničem „lpět“ a teprve potom, aha!, nám to Vesmír „za odměnu“ poskytne sám od sebe.

Nu, dobrá. Sice mi nebylo úplně jasné, co pak budu dělat s tím, o co vlastně nestojím (protože jen na tom můžu skutečně efektivně „nelpět“), ale „za zkoušku to stálo.

My Lvi jsme důslední, takže záhy jsem se naučila na většině věcí a lidí a zážitků opravdu netrvat…

Měla jsem radost ze svého domnělého poKROKu a těšila jsem se, jak teď, za moji dokonalou askezi, mě Vesmír zahrne vším, co on sám přece „vidí“, že si zasloužím…

Prohnilý Vesmír!

Nefungovalo to. „Aha, málo se „snažím“… Tak jsem ještě zodpovědněji ubrala na potenciálním „lpění“, až už jsem se prakticky obešla úplně bez všeho…

Budete se divit, ale trvalo mi zhruba rok!, možná i déle, než jsem si všimla, že už sice nejsem z ničeho nešťastná (že to nemám nebo „nemůžu“ mít nebo že s tím či oním člověkem nemůžu být), ale že pocit „je mi to jedno, hurá“ pozvolna přechází ve zděšené „je mi to jedno, ale proboha, začínám úplně vyhořívat!!!“. Protože z mého života vymizela všechna radost a těšení se a zá-žitky a můj životní „motor“ neměl žádnou Lví „potravu“. (Po letech jsem tuto svoji zkušenost podrobně shrnula v e-boocích Dobijte si baterky 1+2.)

„A ty se divíš?“ smála se (v dobrém) kamarádka intuitivní terapeutka, když jsem u ní chtěla „reklamovat“ ten „prohnilý“ Vesmír, kterému ona tolik „věří“… A pak mi vysvětlila, KDE byla díra v mých „vesmírných“ teoriích…

Vesmír je jenom OZVĚNA

Netvoří za nás, jen odráží to, co způsobujeme my sami našimi (ne)aktivitami.

Takže když „voláte k nebi přání“, aby „všechno bylo k mání“, nevrací se vám automaticky „všechno“, ale často právě jen to „Haló! Haló!“.

Když „tlučete“, aby vám bylo „otevřeno“,  tak se vám neotevírají vždycky rovnou „všechny dveře“, ale obvykle slyšíte jen svoje vlastní „Buch! Buch! Buch!“.

Když se pokoušíte něco „u-kořist-it“ násilím (tedy negativní energií „strachu z ne-dostatku“), pak to před vámi bude znechuceně zdrhat, protože to odpuzujete.

Když naopak zasejete „já si tu sednu a počkám, co Vesmír udělá“, sklidíte, že „tu tak budete sedět, dokud se neprosedíte do soudného dne“.

Řešení?

Všechno spojit!

1. Pustit se do akce, dovolit si mít a prožít „cokoli“, ale současně nelpět křečovitě na konkrétní cestě a konkrétním výsledku.
2. Rozhodnout se osvobodit svého Lva a opravdu se do toho vrhnout, ale nečekat, že vás to bude nonstop třeskutě bavit a podaří se vám všechno přes noc.
3. Být pozitivní a vytrvalý, ale zůstat přitom nohama na zemi. Bärbel Mohr, autorka 20 úspěšných, ale zjevně pouze teoretických knížek o vesmírných objednávkách, sama nakonec zemřela v pouhých 44 letech na rakovinu, což je somaticky projev pocitu „nic nemá smysl“, hlubokého zármutku, odporu, nenávisti, křivdy a zášti. Jsem tedy ráda, že jsem se nakonec její cestou nevydala a že jsem si nakonec našla vlastní, která se mi denně osvědčuje…

A jaké jsou vaše zkušenosti s „Vesmírem“? Podělte se do komentářů…

Jolana Fišerová

BONUS:

Na Facebooku jsem v lednu 2018 založila uzavřenou sdílecí a podpůrnou skupinu „VDĚČNOST jako cesta k RADOSTI“. Vedu ji pro vás ZDARMA a vzájemně si v ní ukazujeme, že i tehdy, když si myslíme, že je všechno proti nám a nemáme se z čeho radovat, za co být životu vděční a o co se opřít, tak právě tehdy velmi nedoceňujeme nejdůležitější skutečnost, že dosud ŽIJEME.

Podle studie Výzkumného centra Kalifornské univerzity Los Angeles byli účastníci pokusu, vyjadřující vděčnost, o 25% šťastnější, než jiní účastníci. Vděčnost se přitom jako urychlovač a zintenzivňovač prožitků pozitivně projevuje ve všech sférách našeho života.

Ověřte si to nyní i vy – přidejte se ZDARMA do skupiny „VDĚČNOST jako cesta k RADOSTI“  a už dnes můžete mezi lidmi na stejné vlně využívat účinků vděčnosti a přátelské a podpůrné atmosféry ve skupině.

Prožíváte zrovna obtížné období? Tím spíš vstupte, protože ve skupině si uvědomíte, za co všechno i tak můžete být vděční a radovat se z toho.

A na závěr ještě aspoň dva z mnoha pozitivních ohlasů na dění ve skupině:

♥ „Je škoda, že vděčnost nemá (možná krom dne matek a konec školního roku) v našich životech místo. Chci Ti  poděkovat, že nás učíš uvědomovat si, co vše úžasné máme v našich životech. Jsem životu vděčná, že jsi do mého života s vděčníčkem přišla!“ ♥ Milada

♥ „Pojem vděčnost se mi dřív protivil, protože jsem ho považovala za něco, co znamená závazek, dluh, který je nutno splatit. Já myslím, že se s tímhle nepochopením vděčnosti setkala většina lidí. Tahle skupinka mi určitě dost pomohla naplnit to slovo úplně jiným významem.“ ♥ Lucie