Neplňte prázdno smetím!

Jsou chvíle, kdy si moc přejeme, aby nás co nejrychleji napadlo něco geniálního (nebo aspoň něco). Chvíle, kdy potřebujeme s něčím ZAČÍT, abychom v tom mohli pokračovat a úspěšně to dokončit.

Třeba na začátku nového roku, kdy se před námi náhle rozprostírá nedozírné prázdno, které nechceme „zkazit“, nebo pokud se nás šéf už potřetí ptá, „jak jsme s tím návrhem / podklady / zprávou daleko“.

Ale čím usilovněji chceme „kvalitně“ zaplnit prázdný čas, papír nebo soubor ve Wordu či v Excelu, tím bezvýchodněji nad ním sedíme…

Hm, a jak tedy efektivněji naložit s přechodným nedostatkem kreativity?

1. Jak vyzrát na „profesní prázdno“?

Především, zachovat klid. A hned potom se pustit do akce.

???

To není protimluv. Myslím tím nějaký čas pokračovat  jiným konáním, než ve kterém jsme zabředli.

Zíráním do zdi nebo na spořič kompu záchrannou myšlenku nevysedíme. Je potřeba změnit prostředí/činnost a tak načerpat novou inspiraci.

Teprve až budeme schopni vidět situaci z určitého odstupu, může přijít nový nápad.

Vyběhněte ven

Pracujeme-li z domova, stačí zaklapnout notebook a třikrát obejít blok domů. Vyběhnout párkrát schody. Nebo alespoň vyžehlit horu prádla.

Pokud trávíme den v kanceláři, tak stejný účel splní kopírování dokumentů nebo přerovnání skříně se šanony nebo odnesení něčeho někam a přinesení odtamtud něčeho jiného.

Mějte po ruce seznam

Ideální je, když si sepíšeme (a průběžně doplňujeme) seznam „co bychom během dne/týdne rádi udělali“, takže máme při potřebě „tvůrčí přestávky“ vhodnou aktivitu vždy po ruce. Když se pak u jedné záležitosti zasekneme, hned můžeme pokračovat druhou, třetí…a navíc výsledky jako když najdeme ;-).

Nemusí to být nic velkolepého – alternativou k dočasně neplodným úvahám „Kde jsem sakra v tom excelu udělal chybu???“ klidně může být třeba zajít do kuchyňky umýt nastřádané hrnečky od kafe a zalít uvadající kytky.

Nechte beton zatuhnout!

Pauze na nabrání sil a nové „múzo-políbení“ říkám „tuhnutí betonu“ – po tom taky nešlapeme předčasně v očekávání urychlení procesu, i když by se nám ten chodník už hodil 😉

A co když nás ani po pauze nic nenapadne? Pak je nejlepší na rovinu přiznat, že právě máme v hlavě pustinu. Nabídnout výměnou za část agendy, kterou za nás někdo převezme, spolupráci na něčem jiném, nebo si zaplatit služby profíka. Nebo se inspirovat užitečným Lvím programem Radost začít.

2. Jak vyzrát na „prázdno“ v soukromí?  

V osobním životě má „strach z prázdnoty“ obvykle podobu touhy, abychom už už něco/někoho úžasného měli ve své blízkosti či vlastnictví (třeba novou pohovku, auto nebo partnera).

Zvláště pokud se domníváme, že „druzí“ to, na rozdíl od nás, už mají, a jsou tím pádem mnohem šťastnější.

Potom vnímáme naše vlastní „prázdno“ natolik úkorně, že bychom ho nejradši zaplnili „stůj co stůj“ čímkoli. Jenže, když pak ono nevalné  „cokoli“ máme doma, cítíme se často rozpačitěji a nespokojeněji než předtím…

Vydržte to!

Osvědčuje se proto mít trpělivost nezaneřádit si život něčím, co v něm ve skutečnosti nechceme, jen proto, abychom už v něm „něco“ měli.

Ani tehdy, pokud jsme správně nejdřív „propustili“ to staré, abychom vytvořili prostor pro příchod nového, nepřijímejme okamžitě všecko, co následně připluje, a dopřejme si čas na procítění, jak by nám s něčím/někým novým (konkrétním) asi bylo.

Schválně nepíšu „čas na roz-myš-lenou“, protože rozum je v tomto případě nevhodný rádce 😉 Skvělým pomocníkem je naopak originální zážitkový Lví kurz „Prožijte si nanečisto svůj nový život“.

Protože teprve tehdy, když získáme silný, upřímný pocit aktuálního potenciálního souladu, je vhodné to nové „pozvat dál“ 🙂

Jak nakládáte se svým „prázdnem“ Vy? Podělte se do komentáře pod článkem…

Jolana Fišerová

PS: Pokud ve vašem životě prázdno často a nepříjemně vězí, a neumíte si s ním sami poradit, pak mrkněte na užitečný Lví program Radost začít. Odhalíte v něm svoji osobní PAST, do níž opakovaně nevědomky padáte, a samozřejmě také způsob, jak s tím přestat…

Komentáře čtenářů z facebooku:

„Co pomáhá mně v těchle situacích? Nechat vše být aspoň 1 den a jít na dlouhou procházku, pozorovat ptáky, kačenky v rybníku. Mám oblíbený jeden velký silný strom, který chodím obejmout a vždy mi dodá sílu jít dál.“ Adéla (20.1.2015)

Diskuse z LinkedIn (22.-23.1.2015):

„Takto můžeme pracovat my, kteří máme to štěstí být sám sobě štěstí strůjcem, bohužel ve firemním prostředí je stále takový příběh jako utopie 🙂 nezbývá nám než působit na „decisionmakery“ aby za cenu ztráty trocha času u zaměstnance, který má „pusto“ získal „hromadu“ inspirace jeho „vykázáním“ na čerstvý vzduch :-)“ Martina

*Martino, myslíte, že způsob života je „o štěstí“? 😉 Nebo v něm hraje větší roli převzetí vlastní odpovědnosti za to, co, jak, kdy, kde a především proč děláme?* Jolana Fišerová 

„Jsou lide kteri veri jako ja ze jsou sveho stesti strujcem a ti pak nemaji potize nalezt cas pro vychazku, meditaci, nabiti se. A jsou lide kteri veri ze to kde jsou a jake to maji je otazka okolnosti. Je to kazdeho svobodna volba pro jake „stesti“ se rozhodne. Kazdy mame jinou cestu (-;“ Martina 

*Souhlasím, děkuji, Martino, vyjádřila jste to výstižně. Lví web radosti je tu pro ty, kteří už vědí, že svému životu můžeme dát vybranou podobu jen my sami, jen zatím netuší, jak se na cestu vydat a jak z ní neutéct před cílem. Ale také inspiruje k rozhodnutí o změně ty dosud vězící v začarovanému kruhu. Na vlastním příkladu mnohokrát ukazuji, že odhodlání je důležitější než talent ;-)* Jolana Fišerová