Vybírejte z emoční banky

Jsem z „generace Čtyřlístek“. Kdo se narodil v 70.-80. letech minulého století, ví, o jakém fenoménu je řeč, a co tehdy pro nás „za železnou oponou“ znamenala možnost prožívat se čtyřmi nepokrytě nesocialistickými zvířecími hrdiny příběhy plné akce, neomezeného cestování v prostoru i čase a dechberoucích vynálezů.

Možná si ještě vzpomenete na know-how „Mixle v pixle“, a já vám hned vysvětlím, k čemu vám to bude dobré dnes 😉

Mixle v pixle originál

V tomto příběhu profesor Myšpulín vymyslel konzervovač vůní a zvuků se záměrem uchovat si „na zimu“ „vůni sena a bzukot včel“. Obyčejná prázdná plechovka se naplnila speciální směsí, pohlcující zvuky a vůně, vložila se do konzervovače a pak už se jenom běhalo po zahradě či po lese a hadičkou konzervovače se odchytával „materiál“.

Kdo příběh zná, ví, že ne všechno ale probíhalo hladce, a došlo i na útok včelího roje či na psí kousnutí. A když se nakonec mezi namixované pixly přimíchaly konzervy s gulášem totožného vzhledu, bylo nutné všechny plechovky pozotvírat, a tak celou práci zmařit, aby Bobík nezahynul hlady…

Mixle v pixle v naší každodenní praxi

Jde vlastně o stejný proces, jako když během našeho života sbíráme a nasáváme zážitky – dobré, i méně dobré.

Pokud prožijeme traumatizující situace, máme tendenci je v sobě likvidovat „sakumprásk“, i s tím, co v daných situacích případně bylo hodnotného.

I já jsem to tak dělávala. Co bylo bolestivé, jsem ze svých vzpomínek „vypustila“. A protože můj život nebyl vždycky zrovna procházka růžovou zahradou, tak jsem se před časem náhle ocitla v jakémsi emočním vakuu.

Ukázalo se, že sterilní „prázdno“ je asi úplně nejhorší varianta…pokud jsem nechtěla zůstat „bez citů“ (tj. nejen bez negativních, ale i bez pozitivních), musela jsem zásadně změnit svůj postoj.

Co nyní dělám jinak?

Rozhodla jsem se, že nemá cenu zadupávat do země to, co nám může dál sloužit. Ano, třeba  jsme už přišli o osobu, kterou jsme milovali, nebo „ach není tu není“ jiné „co mě těšívalo“ (jak se zpívá v jedné lidové písni), ale to neznamená, že si kvůli tomu necháme v duši spáleniště.

Proto dnes záměrně nechávám vyplouvat na povrch hezké vzpomínky a už se přitom netrápím, že jde o nevratnou minulost. Naopak – připomenutí toho pěkného mi ukazuje, že můj život nestál vždycky „za starou bačkoru“, ale že obsahuje vlastně velmi mnoho pozoruhodných okamžiků 🙂

Vybírejte z emoční banky

Já osobně mám „čichovou paměť“, to znamená, že různé vůně mi evokují vzpomínky na události s nimi spojené.

Na sklonku každého dne, když už mám „všechno hotovo“ a nastává doba „času výhradně pro mě“, jdu na balkon (vy můžete vyjít před dům), zavřu oči a zhluboka se nadechnu. A pak si za těma zavřenýma očima z emoční banky ve své hlavě vytahuju události, které souvisejí s aktuální vůní.

Všimli jste si někdy, že každý večer voní úplně jinak?

* Ano, takhle voněl les, když mě nejdůležitější muž mého života poprvé objal…

* Takhle voněla rozpálená dlažba, když jsme si z porodnice vezli domů dceru…

*Takhle vesele a svěže to vonělo na naší první rodinné dovolené…

* Je mi znovu 16 a jdu v teplém dubnu do školy v krásných nových šatech s kolovou sukní…

Atd. atd.

Vy možná máte paměť zrakovou, tak si můžete prohlížet staré fotky. Nebo sluchovou, tak si pusťte pár „starých fláků“.

Pozitiv není nikdy dost

Nepláču při téhle asociační hře „nad rozlitým mlékem„, „omývám si duši“ pouze virtuálními příjemnostmi. Neznamená to, že v současnosti už žádná pozitiva nezažívám a zažívat nehodlám, a proto se kompenzačně přehrabuju v dávné historii. Na sklouznutí k tomuhle si dejte pozor!

Ale bylo by škoda se ochudit o „vůni sena a bzukot včel“…zvláště pokud aktuálně zažíváte „zimu“ před novým „jarem a létem“…

Jolana Fišerová

Jak se daří zacházet s emocemi vám? Jste vděční za to, co jste prožili hezkého, nebo jste to po skončení „minulosti“ naházeli do popelnice se smetím? Podělte se do komentářů…

UŽITEČNÝ TIP PRO VÁS ZDARMA:

Na Facebooku jsem v lednu 2018 založila uzavřenou sdílecí a podpůrnou skupinu „VDĚČNOST jako cesta k RADOSTI“. Vedu ji pro vás ZDARMA a vzájemně si v ní ukazujeme, že i tehdy, když si myslíme, že je všechno proti nám a nemáme se z čeho radovat, za co být životu vděční a o co se opřít, tak právě tehdy velmi nedoceňujeme nejdůležitější skutečnost, že dosud ŽIJEME.

Podle studie Výzkumného centra Kalifornské univerzity Los Angeles byli účastníci pokusu, vyjadřující vděčnost, o 25% šťastnější, než jiní účastníci. Vděčnost se přitom jako urychlovač a zintenzivňovač prožitků pozitivně projevuje ve všech sférách našeho života.

Ověřte si to nyní i vy – přidejte se ZDARMA do skupiny „VDĚČNOST jako cesta k RADOSTI“  a už dnes můžete mezi lidmi na stejné vlně využívat účinků vděčnosti a přátelské a podpůrné atmosféry ve skupině.

Prožíváte zrovna obtížné období? Tím spíš vstupte, protože ve skupině si uvědomíte, za co všechno i tak můžete být vděční a radovat se z toho.

Ve skupině „VDĚČNOST jako cesta k RADOSTI“ najdete vedle chráněného prostoru pro vaše každodenní osobní sdílení s lidmi, kteří Vám rozumí, také živá videozamyšlení, zajímavé ankety, krásné fotografie, moudré citáty…a dokonce vtipy! Ne, vděčnost vážně není „nuda“.

A na závěr ještě dva ohlasy na dění ve skupině:

♥ „Je škoda, že vděčnost nemá (možná krom dne matek a konec školního roku) v našich životech místo. Chci Ti  poděkovat, že nás učíš uvědomovat si, co vše úžasné máme v našich životech. Jsem životu vděčná, že jsi do mého života s vděčníčkem přišla!“ ♥ Milada

♥ „Pojem vděčnost se mi dřív protivil, protože jsem ho považovala za něco, co znamená závazek, dluh, který je nutno splatit. Já myslím, že se s tímhle nepochopením vděčnosti setkala většina lidí. Tahle skupinka mi určitě dost pomohla naplnit to slovo úplně jiným významem.“ ♥ Lucie