„Dejte mi pastelku, nakreslím pejska. Když bude hodný, budu ho mít rád…“ Také jste se ve škole učili tuhle „veselou“ básničku? A nepřišlo vám na ní nic divného? Možná se vám také v dětství také dostávalo „zásluhové lásky„. Když jste byli „hodní„, tj. zcela jste popřeli sami sebe a zneviditelnili jste svoje potřeby, tak vás...
Nohy z článku Vyjděte změně naproti! Proč? jsou moje 😉 A zaslouží si vlastní článek. Příběh o tom, jak se do mého života vrátila ženská energie a životní síla, a o klikaté cestě, kterou jsem tímto směrem musela ujít. Inspirace zejména pro účastníky online tréninku Dejte si LIKE! Přihlásila jsem se před pár lety na kurz indického...
Když vám někdo poděkuje za to, co jste pro něj udělali, říkáte občas: „Není zač!“? Protože máte pocit, že to „přece byla maličkost“? ??? Kde je bod zlomu „zač“? Udělala jsem zajímavý test 🙂 Ptala jsem se lidí, kteří přede mnou řekli „Není zač!“, na „bod zlomu“, od kterého předpokládají, že už JE „zač“… Nedokázali...
Protože změna je jedinou „jistotou“ naší každodennosti. Takže stejně přijde. Vyhnout se jí nemůžeme. Ale při čelním postoji nám aspoň nezatne nečekaně kudlu do zad. Nezavírejte oči! Proto i když se vám pomyšlení na případné změny ve vašem životě vůbec nelíbí, nezavírejte při prvních náznacích, že se něco „chystá“, vyděšeně oči a nedupejte na brzdu!...
Když Karel Gott v 70. letech minulého století tklivě zpíval „Když jsem já byl tenkrát kluk“, byla jsem malá holka. A tahle písnička ve mně vyvolávala teskný pocit, že asi „až už jednou nebudu holka“, bude stát život za starou bačkoru. Docela dlouho mi tenhle blbý program vydržel :-(, ale naštěstí „na kolena středního věku“,...
Jako malé holčičce mi kdysi velký moudrý uznávaný tatínek slíbil, že mi ukáže na Šumavě na Medvědí stezce jedno místo, kde „voda teče nahoru“. ??? Vážně – možná to místo někdo znáte – a pokud ne, rozhodně se na Medvědí stezku zajeďte podívat. Dodnes vzpomínám na svoje dychtivé těšení se, rozechvělost, netrpělivost…a na okamžik, kdy jsme...
Jako dítě jsem s rodiči bydlela ve 12. patře věžáku, tedy „výškového domu“, typického pro tehdejší socialistickou dobu a industriální prostředí severních Čech. Výtah byl věčně rozbitý a pro svou poruchovost pro používání stejně rizikový, takže jsem „ven“ a „domů“ capkala pěkně po schodech. A to kolikrát i opakovaně, protože jsem si nebyla schopná ve svém věku...
Vy tvrdošíjně trváte na tom, že je něco BÍLÉ, ale druhý to stejně ohnivě obhajuje jako ČERNÉ… Emoce narůstají, atmosféra houstne…dohoda začíná být nemožná. Navíc vy jste to takhle vlastně nechtěli, a pravděpodobně ani váš protějšek… Potřebujete zamávat bílou vlajkou dřív, než bude pozdě. Najít nějaký způsob, jak nenechat zvítězit dvě ega. Ale jak to udělat? ...
Někdy se při rozhovoru přestanete cítit dobře, protože utrpí vaše sebevědomí. Najednou si připadáte manipulováni do pro vás nevýhodné pozice, neoprávněně kritizováni, je na vás otevřeně či skrytě útočeno. A někdy prostě jen nevíte, co máte odpovědět… Tehdy „zatáhněte za záchrannou brzdu“ a vystupte „z rozjetého vlaku“. Jak? Zamyslím se nad tím… Použít k tomu můžete třeba slova „To,...
Máte právo žít jakkoli. Ale měli byste se u toho cítit dobře 😉 Ne cítit vinu… Proč si vlastně myslíme, že „mít od všeho klid“ je to, co nejvíc potřebujeme? Co ještě může být schované za potřebou „nic neřešit“? Paní Lenka nám napsala: „Uvědomila jsem si, že se vlastně vůbec nikam posouvat nechci a že...
