Podle 4. dohody (Don Ruiz) máme vždy dělat všechno tak, jak nejlépe dovedeme. Konkrétně to znamená – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Důležité jsou přitom OBĚ složky tohoto záměru. Nesmíme se nechat životem honit, ale zase není dobré se jím jen tak ploužit. Prostě ideální je co nejdříve vyKROČit 1. KROKem, abychom...
Byla jsem vychovaná k ne-plakání. Pláč byl v době mého dětství známkou „rozmazlenosti“ a slabosti. Když děti plakaly, protože je něco bolelo nebo byly smutné, unavené či bezradné, tak „zlobily“ a zasloužily za to trest. Minimálně výsměch nebo odsouzení – svých vychovatelů i vrstevníků. Proto když jsem se naučila neprojevovat žádné emoce, cítila jsem hrdost,...
Vyřizujete každý den nějakou otravnost, a kazí vám to náladu, protože máte pocit, že „nonstop něco musíte“? Našla jsem si na to už před lety výborný trik. K jeho pracovnímu pojmenování mě přivedl jeden „bakalářský“ příběh, v němž se několik přátel přelo o to, který den je nejlepší pro vykonávání velkých věcí 😉 Dnes bychom...
Když už se usmíváte, neodbývejte to! Nesnižujte potenciál svého úsměvu na pouhou formalitu typu „Dobrý den“ a Na shledanou“. Neusmívejte se pouze proto, abyste nevypadali jako mrzouti nebo snobové. Všechno, co děláte, dělejte pořádně a smysluplně! Význam úsměvu? Úsměv původně znamenal „Mám přátelské úmysly.“ V pravěku tedy toho, kdo zuby nebezpečně necenil, ale měl je...
Jak už víte z článku Když vás život začne honit, zpomalte!, když už TEĎ máte „jazyk na vestě“, není třeba ještě víc zrychlit. (Co máte dělat, připomeňte si tady.) Podobná je situace „Nestíhám věci A až Y!“. Tu také nevyřešíte tím, že se pokusíte zvládnout ještě „Z“. Připadá vám to samozřejmé? Ale mnozí se tak...
„Když já bych to chtěl/a dokázat sám / sama!“ Představte si, že deset, dvacet, třicet let vás něco trápí. „Řešíte“ to tím, že o tom často přemýšlíte, ale ve stylu „Mě to tak trápí, já bych to tak chtěl vyřešit!“. Reálně pro skutečné řešení neuděláte NIC. A vlastně ani sami nevíte, proč. Tedy, hluboko uvnitř to...
„Dejte mi pastelku, nakreslím pejska. Když bude hodný, budu ho mít rád…“ Také jste se ve škole učili tuhle „veselou“ básničku? A nepřišlo vám na ní nic divného? Možná se vám také v dětství také dostávalo „zásluhové lásky„. Když jste byli „hodní„, tj. zcela jste popřeli sami sebe a zneviditelnili jste svoje potřeby, tak vás...
Protože změna je jedinou „jistotou“ naší každodennosti. Takže stejně přijde. Vyhnout se jí nemůžeme. Ale při čelním postoji nám aspoň nezatne nečekaně kudlu do zad. Nezavírejte oči! Proto i když se vám pomyšlení na případné změny ve vašem životě vůbec nelíbí, nezavírejte při prvních náznacích, že se něco „chystá“, vyděšeně oči a nedupejte na brzdu!...
Jako dítě jsem s rodiči bydlela ve 12. patře věžáku, tedy „výškového domu“, typického pro tehdejší socialistickou dobu a industriální prostředí severních Čech. Výtah byl věčně rozbitý a pro svou poruchovost pro používání stejně rizikový, takže jsem „ven“ a „domů“ capkala pěkně po schodech. A to kolikrát i opakovaně, protože jsem si nebyla schopná ve svém věku...
Vy tvrdošíjně trváte na tom, že je něco BÍLÉ, ale druhý to stejně ohnivě obhajuje jako ČERNÉ… Emoce narůstají, atmosféra houstne…dohoda začíná být nemožná. Navíc vy jste to takhle vlastně nechtěli, a pravděpodobně ani váš protějšek… Potřebujete zamávat bílou vlajkou dřív, než bude pozdě. Najít nějaký způsob, jak nenechat zvítězit dvě ega. Ale jak to udělat? ...
