Cestování je účinný způsob, jak se dozvědět mnohé nikoli o vzdálených krajinách a lidech, ale o sobě 😉 . Kdybychom se uměli pozorněji dívat, leccos pochopíme i doma. Ale v jiných „kulisách“ odlišného světa náhle náš osobní příběh vystupuje z šedi všedních dnů výrazněji a zřetelněji… Já takhle jezdím čerpat inspiraci „do veliké Prahy“, z...
Dnes vám budu vyprávět jeden příběh z nitra kurzu „7 KROKů, kterými osvobodíte Lva v sobě a začnete žít své sny!„, ve kterém objevujeme a učíme se navzájem – vy ode mě a já od vás – správně používat naši vnitřní Lví sílu tak, aby se nám v životě více dařilo podle našich představ. Možná se v příběhu také...
První část příběhu končila v suterénu 🙂 , odkud ale opravdu jel výtah do stanice splněné sny… Představte si spoustu betonu, drátů s pojízdnými bodovými světly, epoxid na podlaze, velká okna DAYLIGHT ateliérů a bílé sedačky. Řečeno reklamním jazykem pronajímatele filmových studií, „neporazitelnou industriální atmosféru“ . Uvnitř záměrně přísně neutrálního prostředí, v němž cokoli, co není „kus šutru“,...
Všechno to začalo 17.8.2016, kdy mi najednou zavolali z redakce lifestyle časopisu Žena a život a zeptali se mě zdvořile, jestli by se mi hodilo za týden přijet do Prahy natočit rozhovor pro finále prestižní soutěže Žena roku 2016. Hádejte, jestli jsem si na to udělala čas? 😀 Nebo by se taky dalo říct, že všechno začalo...
Všichni, „kdo to se mnou mysleli dobře“, mě varovali, že ve svobodném světě za daných okolností nemůžu uspět. Přesto jsem se hlasováním veřejnosti i odborné poroty za motivační potenciál projektu Osvoboďte Lva! stala FINALISTKOU ŽENY ROKU 2016. Cesta od startu z naprosté nuly mi k tomuto významnému poKROKu trvala přesně 2 roky. Byla jsem v létě...
Před každými svými Lvími narozeninami bilancuji, jaká užitečná poučení mi přineslo uplynulé období. Narodila jsem se totiž „na půl cesty“ mezi lednem a prosincem kalendářního roku a proto je kolem srpnových oslav ideální čas na zhodnocení toho, co se od začátku roku už povedlo, a současně dost času 🙂 na případné dotažení toho, co ještě...
Jednoho „DNES“ jsem „z ničeho nic“ publikovala video: Nebylo by na tom nic zvláštního, KDYBYCH… až do té doby nebyla zarytým odpůrcem kamery. „Už mi není 20, kamera je nemilosrdná, neumím na kameru mluvit, nevím, kam se mám dívat, nic mě nenapadne, všechno zapomenu, budu vypadat (…), cítit se (…) a působit (…),...
Byla jsem vychovaná k ne-plakání. Pláč byl v době mého dětství známkou „rozmazlenosti“ a slabosti. Když děti plakaly, protože je něco bolelo nebo byly smutné, unavené či bezradné, tak „zlobily“ a zasloužily za to trest. Minimálně výsměch nebo odsouzení – svých vychovatelů i vrstevníků. Proto když jsem se naučila neprojevovat žádné emoce, cítila jsem hrdost,...
Jakou JEDINOU věc ve skutečnosti potřebujeme, abychom mohli něco v našem životě změnit? ??? Víc peněz? Víc času? Víc informací? Víc odvahy? Víc podpory okolí? Zkuste se zamyslet a já vám zatím povím jeden příběh… Prožila jsem před časem okamžiky velkého strachu. Vnímala jsem tehdy svůj strach naplno, protože šlo o velmi blízkého člověka. V...
„Dejte mi pastelku, nakreslím pejska. Když bude hodný, budu ho mít rád…“ Také jste se ve škole učili tuhle „veselou“ básničku? A nepřišlo vám na ní nic divného? Možná se vám také v dětství také dostávalo „zásluhové lásky„. Když jste byli „hodní„, tj. zcela jste popřeli sami sebe a zneviditelnili jste svoje potřeby, tak vás...
