Já žádný problém nemám! aneb přesto Nežijte v krematoriu

Ve filmu Kolja si náhradní táta Louka uvědomí, že něco není v pořádku, až když chlapeček svými kresbami a hrou s loutkovým divadlem začne zrcadlit prostředí, v němž nyní žije.

Violoncellista Louka, bývalý filharmonik, je totiž zadlužený, protože z politických důvodů nemůže sehnat „normální“ práci. Hraje tedy v krematoriích při pohřbech. O chlapce se nemá kdo jiný starat, tak ho Louka bere s sebou.

A Kolja tráví celé dny jen poslechem tklivých melodií a sledováním pohybu rakví se smuteční výzdobou…

Ve chvíli, kdy scéna graduje, se diváci obvykle smějí. Ale nedochází jim přitom, že jde pouze o mírnou nadsázku. Že ve skutečnosti mnoho lidí podobně den za dnem „žije“, ANIŽ jim to připadá alarmující.

Proč? Protože „nemají žádný problém“, tedy neřeší zrovna žádnou katastrofu, na kterou by mohli ukázat prstem a říct „Tak tohle už není legrace, to už je vážné, to je třeba začít akutně řešit.“. Neumírají-li zrovna na rakovinu, nepřišli v 50+ o práci, nemusejí se vyrovnat s ochrnutím po autonehodě a podobně, tak berou život jako „na přežití dostatečný“ („Dá se to vydržet.“ nebo „Těch pár let do důchodu / než umřu už to nějak doklepu.“) a o nic víc neusilují. Mají pocit, že to je tak „správně“, protože „mohlo by být i hůř a ještě, že je alespoň tak“.

Že by s aktivním přístupem k životu mohlo být I PODSTATNĚ LÍP, to si vůbec neuvědomují…

Vždyť se nic neděje!

Také jsem před lety zažila stav, kdy jsem si zdánlivě „neměla na co stěžovat“, ale přitom jsem byla podrážděná a nespokojená. Vlastně jsem se cítila nešťastná. O to víc jsem si připadala ještě taky „divná“. Mám být ráda, že jsem zdravá, mám dceru a hodného muže a práci.

Dnes už vím, že to znamenalo ne-šťastná. Rozmělnila jsem svoji osobnost na výkon pracovních a domácích povinností. Úplně jsem ze svého života vyřadila všechny radosti, velké, ale i ty malé a nejmenší. Překážely mi tam. Nebyly důležité. Zdržovaly. Zbytečně na sebe strhávaly pozornost, kterou jsem potřebovala věnovat „bezchybnému výkonu„.

A tak jsem „jela“, „fungovala“, „dodávala“, „plnila“…až se motor mého organismu úplně zadřel.

Teprve pak jsem si řekla společně s Loukou: „A dost!“

A rozhodla jsem se začít taky žít.

Nebo vlastně – PŘEDEVŠÍM ŽÍT! 🙂

Znáte to také?

Na facebooku jsem se v jedné diskusi setkala s výroky jako „Mám takové prázdno v duši, v těle“. „Už dlouho se nacházím v NIC. Už jsem unavená.“.

A pozor, autory nebyly žádné depresivní osobnosti, ale běžní lidé, na kterých byste zvenku nepoznali, co někde uvnitř v duši mají uloženo.

Tím chci říct, že „prázdno“, „depka“ a „vyhoření“ může potkat kdykoli kohokoliv z nás, když si včas a poctivě…nedobíjíme baterky.

Že nevíte, jaké „baterky“ a jak je máte „dobíjet“? Napsala jsem na tohle důležité téma dvojici ebooků plných originálních nápadů, jak si pozvat do svého života RADOST.

V době, kdy jsem se z depresivní fáze šplhala já, jsem totiž pro sebe objevila velmi účinné „dobíječe energie“. A o ně se chci nyní podělit se všemi, kteří jsou v podobné situaci. Aby nemuseli zbytečně dlouho jít stejnou cestou, kterou já jsem již zdárně prošla.

Jak si dobíjet baterky?

Budete velice překvapeni, co všechno se dá podniknout pro okamžité zlepšení nálady, a to i tehdy, když nemáte na nic čas, peníze ani síly.

E-book Dobijte si baterky! byl nejčtenějším e-bookem roku 2016. Všichni čtenáři se shodli nad tím, že „tohle nečekali, to by je nenapadlo, ale je to bezva„.

Co ve dvojici e-booků Dobijte si baterky, doplněných užitečnými přílohami, konkrétně najdete?

• Získáte chytré nápady na radosti, které nestojí žádný čas, energii a peníze
• Vytvoříte si zásobárnu radostí pro chvíle, kdy vás nic nenapadá
• Posílíte svou kreativitu
• Dáte si se svou radostí přímo „rande“
• Vyzkoušíte si život v radosti (nanečisto, ale doopravdy)
• Zjistíte, co by vás bavilo, pokud jste to již zapomněli, nebo vás dosud nebavilo nic.
• Přestanete se bát kritiky ostatních a odhodláte se začít s tím, „co byste nikdy neudělali“.
• Budete překvapeni, co vše ještě můžete dělat, když nic „nemůžete“, nebo „už je na to pozdě“.

K e-bookům získáte také pracovní listy, kartičky do zásobárny radosti, Akční plán a originální kalendář na zapisování schůzek s radostí.

Po přečtení se i vy podělte s ostatními čtenáři o to, co jste se rozhodli vyzkoušet 🙂 , případně, čím si nejraději „dobíjíte baterky“ vy.

Jolana Fišerová

PS: Baterky teď můžete účinně dobíjet také v oblíbených vedených Lvích tematických minikurzech, které unikátně spojují výhody aktivního samostatného postupu a odborných konzultací a přitom za ně zaplatíte jen zlomek jejich hodnoty.

Proč?

Abychom společně konečně vyKROČili z vašeho bludného kruhu „Nejde to vyřešit, protože (nekonečné množství důvodů).“. Uvnitř minikurzů vás čeká moje zvýšená osobní podpora, se kterou vám všechno půjde od tlap ještě mnohem lépe a rychleji.