Milé (dospělé) děti, často mi píšete „Ty se tak máš, ty už jsi dokázala to a to a umíš tamto a tamto a zvládla jsi tohle a tohle…a já zatím nic z toho.“ Jindy zase „Tolik si přeju, aby se změnilo to, to a to.“ Někdy se dokonce i ptáte „Co mám udělat, aby…?“. Jenže...
„Vy si to představujete hrozně jednoduše!“, dostávám někdy reakci na svoje návrhy, jak byste mohli změnit a zlepšit svoji situaci. Podotýkám, že jde o návrhy, které si klient přímo vyžádá v rámci konzultace, a tedy se dá předpokládat, že má zájem o skutečná řešení. Můžeme si samozřejmě hodinu (dvě, tři, týden, půl roku) vyprávět o...
„Když já bych to chtěl/a dokázat sám / sama!“ Představte si, že deset, dvacet, třicet let vás něco trápí. „Řešíte“ to tím, že o tom často přemýšlíte, ale ve stylu „Mě to tak trápí, já bych to tak chtěl vyřešit!“. Reálně pro skutečné řešení neuděláte NIC. A vlastně ani sami nevíte, proč. Tedy, hluboko uvnitř to...
