Můj dědeček byl dvakrát ženatý. Obě svoje ženy miloval, ale každou jinak, a ke každé se také jinak choval. Abyste porozuměli poselství následujícího vyprávění, připomeňte si nejprve časově předcházející „2 lekce sebehodnoty aneb Příběh červeného pulovru“. Psi byli na indexu… Můj dědeček neměl rád PSY. Živé ani plyšové, co se na ně akorát tak práší....
Byla jsem vychovaná k ne-plakání. Pláč byl v době mého dětství známkou „rozmazlenosti“ a slabosti. Když děti plakaly, protože je něco bolelo nebo byly smutné, unavené či bezradné, tak „zlobily“ a zasloužily za to trest. Minimálně výsměch nebo odsouzení – svých vychovatelů i vrstevníků. Proto když jsem se naučila neprojevovat žádné emoce, cítila jsem hrdost,...
Moje babička zemřela předčasně na rakovinu, když mi bylo osm let. Bolelo to, protože šlo o moje první přímé setkání s nezvratností smrti blízké osoby, a hlavně ve vzduchu zůstalo viset mnoho otázek, na které jsem si jako dítě nedokázala odpovědět. Třeba, proč na babičce „nikdy nezáleželo“, jak s povzdechem tvrdívala. Život ještě neskončil Dědeček...
