Jednoho „DNES“ jsem „z ničeho nic“ publikovala video:
Nebylo by na tom nic zvláštního, KDYBYCH… až do té doby nebyla zarytým odpůrcem kamery.
„Už mi není 20, kamera je nemilosrdná, neumím na kameru mluvit, nevím, kam se mám dívat, nic mě nenapadne, všechno zapomenu, budu vypadat (…), cítit se (…) a působit (…), to nemám zapotřebí. NE, NE A NE!“
Jak jsem tedy nakonec dokázala něco, co bych nikdy neudělala? Prostě jsem se ROZHODLA, že nastal čas poKROČit a že to tudíž UDĚLÁM.
A že ten správný okamžik nastal právě DNES…
Kdo mě sledujete už delší dobu a čtete pravidelně Lví blog, všimli jste si určitě v poslední době zvýšeného množství článků na téma „přeKRAČování zón komfortu„:
To jsem se postupně chystala od velkých rozhodnutí k velkým činům a mapovala jsem pro vás svoji cestu.
Jak víte, projekt Osvoboďte Lva! čerpá z mých reálných zkušeností – doporučuji vám vždy jen to, čím už jsem si sama úspěšně prošla.
Zvládla jsem „nezvládnutelnou“ situaci proto, že motivuji svými osobními poKROKy stále více lidí. A dávám jim tudíž potvrzení, „že když i Jolča, tak už každej!“. Proto všechno, co dělám já, může být pro někoho dalšího velmi významné… A této odpovědnosti jsem si vědoma 🙂
Pokud jsem vám chtěla ukázat, že I VY DOKÁŽETE, cokoli si zamanete…tak jsem to musela být nejprve já, kdo skočil do ledové vody, přežil to a doplaval v pořádku na břeh 🙂
Tohle konkrétní video mimochodem vzniklo docela legračním způsobem.
Šly jsme s dcerou do lesa (proč, to je zase jiný příběh). Já jsem cestou rozhazovala rukama a emotivně jsem vysvětlovala, co BYCH ráda sdělila Lvím příznivcům, kdyby… Dcera mě vyslechla a věcně prohlásila: „No a teď TOTÉŽ prostě řekneš na kameru a já to natočím.
Jako…cože? Bez několikaměsíční přípravy, promyšleného a nacvičeného textu, bez speciálně vybraných gest, bez tříhodinového zkrášlovacího pobytu v koupelně? Takhle, z voleje?
„Jo, a dělej, nezkaž to, dochází baterka, máš maximálně dva pokusy.“
Tak jsme to natočily 😉
Za první pokus jsem si vysloužila zalomení rukama a doporučení „mluvit jako normální člověk“ a netvářit se „takhle“. Nevím, jestli jste se někdy zkoušeli „tvářit přirozeně“ a „mluvit uvolněně“, když se díváte do kamery, za kterou se někdo svíjí smíchy a vy máte mluvit spatra o něčem, co jen tak uvnitř cítíte.
Ale za druhé provedení už byl palec nahoru.
A teď pointa 😉
I když se video tváří, že nese určité poselství a dokonce má i název („Nějak to musíme pojmenovat!“), tak mělo jediný účel. Udělat 1. KROK.
Všimli jste si někdy, že když UDĚLÁTE něco, co byste nikdy neudělali, tak už jste to prostě UDĚLALI a tím jste zrušili to prokletí „ještě nikdy jsem to nedělal = to mi určitě nepůjde = ani s tím raději nebudu začínat“?
Takže odteďka už můžu natáčet opravdová videa 😉 …a nejenom videa. Nově mám v plánu LIVE vysílání!
A co byste neudělali „NIKDY“ Vy ? Podělte se do komentářů. A pak to UDĚLEJTE! 🙂 A napište znovu, jaké to bylo…
Jolana Fišerová
Přečtěte si také článek Před kamerou, za kamerou. A pokud se před kameru také chystáte, přijde vám určitě vhod kurz pro úplné začátečníky.
O svou zkušenost s „NIKDY“ se na facebooku podělila Veronika:
„…já takhle měla pocit, že nikdy prostě NEMŮŽU tancovat, protože to prostě neumím a kroky se NIKDY NENAUČÍM, protože jsem prostě dřevo aj… no a před pár měsíci jsem se pro jistotu rovnou přihlásila na výcvik pro lektorky tance, protože mi došlo, že pokud chci, můžu cokoliv 🙂 takže budu nejen tančit, ale později i vést další ženy při tanci 😉 “ Veronika Pačesová