Vykašlete se na „osobní rozvoj“!

Máte právo žít jakkoli. Ale měli byste se u toho cítit dobře 😉 Ne cítit vinu… Proč si vlastně myslíme, že „mít od všeho klid“ je to, co nejvíc potřebujeme? Co ještě může být schované za potřebou „nic neřešit“? 

Paní Lenka nám napsala: „Uvědomila jsem si, že se vlastně vůbec nikam posouvat nechci a že chci mít hlavně klid. Že jsem dosud považovala „osobní růst“ za takovou povinnost pro „moderního člověka“. Ale že to není, aspoň zatím, moje cesta. Nemám tu výdrž, nechce se mi pracovat ještě „na sobě“, když se každý den vracím unavená z práce. Nebaví mě to. A hrozně se mi ulevilo, když jsem si to přiznala a přestala jsem se tlačit „do výkonu“. A nejen to. Při „práci na sobě“ se mi otevírají různé 13. komnaty, které bych radši ponechala zavřené. Nemám sílu jim čelit. Ale ráda si čtu o tom, jak by se to dalo udělat, jednou, až…„

Je to vůbec přijatelný postoj???

Samozřejmě.

Je v pořádku chtít mít život v pořádku a být ochoten pro to něco (až hodně) udělat a změnit, a stejně tak je v pořádku nic z toho nechtít.

Má to jeden háček…

Ať už se rozhodneme jakkoli, měli bychom se na základě svého rozhodnutí cítit dobře.

Přijetí myšlenky, že „nejsme povinni“ se „měnit“, „zlepšovat“, „růst“ atd. (zejména pak „pro jistotu“ kvůli případnému všeobecnému mínění), je pouze prvním KROKem na cestě k dlouhodobé spokojenosti.

Protože…

Pokud máme v sobě nastaveno, že „když nemůžu nic změnit („protože přece nemám na to povahu, síly, dost vytrvalosti, schopnosti, čas, peníze, podporu okolí“ atd.), tak vlastně nemusím, hurá“, tak sice máme slušně neprůstřelné alibi, ale zároveň nám nezbývá, než setrvat v neuspokojivém stavu.

Není to o našem vědomém rozhodnutí „neměnit se, protože nechci a basta“.

Proč potřebujeme „klid“?

Jsme živé organismy, nejsme naprogramováni na „stálost a nehybnost“. Vezměte si, co fyzických a psychických změn proděláme už během prvního roku po narození. A pokud by tyto změny u nás neproběhly, nebyli bychom považováni za zdravě se vyvíjející jedince.

Domnívám se, že po „klidu od všeho nafurt“ toužíme (biologicky) pouze v dobách velkého psychického a fyzického přetížení. Obvykle je však za „potřebou klidu“ pouze „převlečená“ jiná potřeba (něco jako „kdybych mohl, tak bych ještě raději měl / dělal…“ (něco jiného než „klid“).

Proč cítíme „vinu“?

A tak protože „chci mít klid“ většinou není naše skutečné rozhodnutí, podvědomě cítíme za „nevyvíjení se“ (a zejména za „záměrné bránění se vývoji“) velkou „vinu“.

Odpovězte si sami, zda se můžete cítit skvěle, když současně cítíte výčitky svědomí…

Jak z toho ven?

Vlastně jednoduše… Připusťme, že máme právo na jakoukoli formu existence. Ano, i na „klid“. Ano, i na „nevývoj“. Ano, i na vykašlání se na všechny moudré rady.

Otázku, zda opravdu takový způsob „života“ bude pro nás ideální, si nyní neklaďme. Na to přijde čas později. V této fázi ani nepotřebujeme vědět, CO KONKRÉTNĚ by nám vlastně vyhovovalo. Je třeba jen DOVOLIT SI TO. Všechno. V té obecné formě. Prostě dovolit si být kýmkoliv. Žít jakkoliv.

Trénujte :-), protože samo od sebe vám to hned napoprvé určitě nepůjde. Můžete se i zeptat sami sebe: „Proč si to nemůžu dovolit? Co by se stalo, kdybych si to dovolila? Co by mi na tom vadilo? ;-)“ atd.

A nebo si dovolte to netrénovat a po žádných odpovědích nepátrat 😉

Cílem je vždy pohoda

Ale samozřejmě cílový stav je vždy „cítit se dobře“, to se neokecá 😉 „Dovolit si nic neřešit“ znamená „Dovolit si nic neřešit A cítit se PŘITOM/PŘESTO dobře.“.

Jinak to není „dovolení si“, ale je to pořád jen vlání ve větru událostí.

A teprve až budete chtít, můžete postoupit k úvahám, zda vám „neřešení“ aktuálního stavu skutečně vyhovuje a zda nepřišel čas na změnu.

Pokud si zatím nedovolíte si to dovolit v re-startovním programu „7 KROKů, kterými osvobodíte Lva v sobě a začnete žít své sny!“, můžete to natrénovat ve velmi zjednodušené verzi „7 tajemství radosti“. Na konci stránky o 7 tajemstvích radosti najdete navíc ZDARMA PDF TEST Lví radosti. S pomocí 7 krátkých otázek „ANO – NE“ si můžete snadno ověřit, jaké máte případně rezervy v prožívání pocitu „Cítím se dobře tak, jak teď žiju a co dělám.“ a jak to napravit.

Podmínkou účasti v testu samozřejmě není nákup užitečného e-booku, ani tam na vás nevyskočí hladový Lev 😉

Už víte, co si dovolíte vy? Podělte se do komentářů.

Jolana Fišerová